Veselé příhody 

Muzika

        Toto výše uvedené slovo v mém životě mělo vždy prostor v různých obměnách. Řeči hudby rozumějí všechny národy, i když mluví různými jazyky. Láska k muzice může mít podobu okrajové záliby, i když někdy chceme víc.

        Mnohokrát jsme prožili silné muzikanské souznění duší, aniž jsme si rozuměli řečí. Výjezdy za hranice naší vlasti "po převratu" (bez politických doprovodů) byly něčím neopakovatelným. Uvolněná atmosféra na hranicích - bez problémů, chuť do hry. Blýsknout se něčím neobvyklým nás přimělo k rozšížení základního kádru souboru o sólistu na klarinet - tarogáto a sólistu zpívající světové evergreeny v původním znění. Následně pak rozšířit repertoár šitý lidem na míru. Program s převážným zastoupením skladeb těchto dvou sólistů jsme vyzkoušeli úspěšně na přehlídkách dechovek v tuzemsku.

        Do toho přišla znenadání pozvánka do švýcarského Willu, kde jsme již učinkovali v roce 1985. Velmi pečlivě se kapela připravila a vyjela s novým programem do Willu (město velikosti Olomouce ležící na severní straně Bodamského jezera.) Po příjezdu a ubytování v hotelu jsme vyrazili na známá místa s tím, že se za 2 hodiny vrátíme. Za další dvě hodiny nás pak čekal čtyřicetiminutový program ve stanu pro 2 500 lidí. Po návratu za mnou přišli spoluhráči, abych se šel podívat na Jardu - (sólistu) jak vypadá. Byl "namol". Při procházce potkal kamaráda (emigranta), se kterým se 30 let neviděl. Ve snaze dohnat, to přehnali. Co dělat?  7 skladeb z 18 bylo postaveno právě na něm a on nebyl schopen ani komunikovat. Uklidňoval mě jenom příjemný úsměv na jeho tváři. Akce: sprcha, dvě kávy a nepřetržité buzení dokázali to, že jsme jej jakž takž přivedli k životu a následně k šapitó, kde měl za půl hodiny hrát 7 sólových skladeb typu Montiho čardáš, Skřivánek apod. Když jsem se Jaroslava zeptal co bude dělat sólista až zahrajeme předehru k první skladbě, pravil nesrozumitelně "Hrát. Šak uvidíš."

        Nastala osudová chvíle, kdy jsme nastupovali. Naše maličká dechovka, mezi stočlenými městskými orchestry z celé Evropy. Když spoluhráči Jaroslava pustili, tak upadl. Stan byl naplněný a nejmíň čtvrtina posluchačů byli samotní učinkujicí přítomných hudebních těles. Naše zoufalé snažení udžet na nohou sólistu, pobaveně sledovala velká skupina Němců, kteří seděli pod podiem. Ale to už z reproduktorů zněla uvítací formule ohlašující nástup naši dechovky, reprezentující ČR. Osud náš a Jaroslava jsme odevzdali do vůle Boží. A bylo dobře. První výbuchy smíchu následovaly, když hlediště zaregistrovalo přetěžký, chvílemi čtyřnohý výstup našeho sólisty se dvěma hudebními nástroji (které odmítl pustit) po 7 vysokých schodech na podium. Další výbuchy smíchu následovaly, když Jaroslav nemohl ustálit svislou polohu u mikrofonu. To už ale dávám gesto k zahájení první skladby. Volnou část čardáše zahrál báječně. Co bude s rychlou částí nikdo netušil. Raz, dva a metronomem naměřených 220, nacvičená kapela rozjela "presto". "Světe div se!" Z reproduktorů, k úžasu nás i všech posluchačů, vyráří eskapáda přesně a krásně vyhrátých šestnáctin v takovém tempu, že mu kapela sotva stačí. Po dokmončení skladby se ozvalo skandování, jaké do té chvíle žádný soubour neměl. Německá skupina muzikantů byla u vytržení. Hned první skladba se musela opakovat třikrát. Dupání a synchronizovaný potlesk byl nekompromisní. Tak se stalo, že koncert na 45 minut - trval 1 hodinu a 45 minut. Po vystoupení nás Německá skupina muzikantů obstoupila a trvala na tom, že zařídí v neděli časnější odjezd naší dechovky z Willu a přejedeme k nim do Kappelu.

        Tak se stalo, že jsme se neplánovaně ocitli v neděli večer ve vyprodaním sálu kulturního domu v německém Kappelu a obecenstvo nás opět nechtělo pustit z pódia. To byl naprosto neplánovaný, neformální a spontální počátek přátelství mezi hudebními soubory, které se přeneslo i na tehdejší zastupitelstva obcí. Z našich dalších třech návštěv v příštích letech jsme z Kappelu přivezli celkem 9 000,-DM mimo honoráře. Peníze byli použity na zaplacení generální opravy varhan v místním kostele. Následně i dětský folklorní soubor ze Skoronic  využil pohostinnosti našich přátel, které je přijali ve svém středu.

        To všechno a mnohem víc dokáže "muzika".

                                                                                Petr Ingr

Nový verbuňk

Skoroňáci natočili na počest Skoroňské jízdy králů nový verbuňk "Jedů chlapci". Autor hudby i textu je Petr Ingr, který si ho s Frantou Uhrem i zazpíval. K poslechnutí klikněte na obrázek.

 

 

 

Nalaďte si nás